Kdysi na farmě

Fotoseriál: Barevný květen

Většinu měsíce jsem byla plně zaměstnaná snahou zbavit plevele zbytek původních záhonů a vysít a vysázet všechno, co se dříve nestihlo. Mezitím nám celý pozemek zarostl trávou a plevelem a značně tak omezil moje snahy kamkoli chodit. Zatímco v březnu bylo snadné přejít náš kousek země z jednoho konce na druhý, tentokrát mě vedle lesa zaskočila hradba kopřiv. A tak se pořízení sekačky dostalo na seznamu priorit na první místo. Posekala jsem okolí domu a pak se sekačky chopil manžel, kterého to prý baví (tvrdil, že sekat budu já, protože on už toho dělá dost, ale zřejmě je láska k burácejícím pojízdným strojům dána spíše opačnému pohlaví…) a k mému nadšení zkrotil i porost kolem záhonů.

A krom toho pršelo. Pořád a vytrvale, což je fajn pro rostliny, ale méně pro lidi, kteří se nemohou dočkat sluníčka a vůně trávy a pořádného léta, nemluvě o tom, že v dešti se nic neposeká ani nezasadí.

Jednu výhodu ale nezkrocená příroda na našem pozemku má – dala mi šanci fotit luční květiny, které by při dřívějším zásahu sekačky nejspíš nepřežily.

Kromě lučních květin už se daly do květu i rostliny, které s tím trochu otálely. Zatímco na angreštu, hrušce, třešních, jahodníku a rybízu už se tvoří malé zelené plody, rajčata, maliny, ostružiny a borůvky teprve kvetou nebo se k tomu pomalu chystají.

Kanadská borůvka

Na šeříku už mezitím uvadají poslední kvítky. A “ošklivý keř” v předzahrádce mě v květnu překvapil výraznými žlutými květy.

Nikdy jsem úplně nechápala zahradníky, kteří si na zahrádku vozí rašelinu a opečovávají různé kyselomilné a okrasné rostliny, růže, apod. Tolik práce pro pár květů mi nedává smysl – chápu to u zeleniny a ovocných stromů, které jím. Asi by mě nikdy nenapadlo si vysadit rododendron. Ale musím se přiznat, že když teď mám vlastní zahrádku, začínám více rozmýšlet nad různými prázdnými kouty, kterým by pár okrasných trvalek neuškodilo.

Jenom asi budu vybírat kytky nenáročné, moc nevěřím tomu, že bych byla ochotná do nich investovat spoustu času a práce. Přece jen takové pomněnky nám tady rostou hojně a tvoří krásné modré koberce, aniž by se o ně kdokoli staral. A to mi vyhovuje – samostatná zahrádka, klidně loukovitá a plevelnatá, však to se konec konců na naši farmu u lesa docela hodí 🙂

Podobné příspěvky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *