Kdysi na farmě

Fotoseriál: Štědrý červenec a srpen

Co pro mě znamená léto? Dříve to byly hlavně prázdniny, velké horko, možnost konečně zahodit bundy a punčochy a užívat si krásné letní šaty, taky šťavnaté melouny a snad i ten bazén. A letos? Letos je to hlavně o ovoci a zelenině, protože vedra se tady moc nekonají, šaty se kvůli klíšťatům nosit nedají a většinou mě nelákají ani ty melouny, natož bazén, protože – stačí jít domů a tady je chladno dostatečně.

Poslední červencový týden tady byla na návštěvě moje rodina a plně mě zaměstnávala, takže jsem se k psaní dostala až teď. Ani toho není moc, co bych mohla ukázat. Zatímco na jaře kvetlo kde co, teď je to hlavně o úrodě – a ta se lépe ochutnává než se na ni kouká.

Jahody už zmizely, malin také moc nebylo a ostružiny nám nejspíš snědli ptáci. Jinak je všude plevel a tráva. Máme teď tedy hlavně období zeleniny – rajčat, okurek a cuket. A taky špendlíky. Už od jara jsem přemýšlela, co to máme vedle šeříku za velký keř, a nedávno jsem na to konečně přišla. Začaly na něm totiž dozrávat žluté kuličky. Netušila jsem, že špendlíky mohou růst i jako keř – když jsem byla dítě, babička s nimi měla na zahradě u domu velký strom. Sbírala jsem je a jedla a dá se říct, že tehdy pro mě léto byly právě špendlíky. Nebudu lhát, byla jsem tak trochu dětsky nadšená, když jsem je objevila na své zahradě, a hlavně pak, když jsem ochutnala první sladké kuličky. Správně se tomu říká asi myrobalán (třešňový?).

Všude nám teď kvetou bodláky.
Ostružiny zmizely dřív, než plně dozrály.
Pár posledních malin.
Dýně hokkaido se nám rozrůstají jako divé, kvetou a už tvoří malé žluté tykvičky. Než ale plně dozrají ještě chvíli potrvá. Zatím si užíváme hojnost cuket. Dokonce se nám mezi nimi objevila, nevím jak, jedna žlutá.
Hrášek nestíháme sbírat.
Kvetoucí cibule na kompletně zaplevelených záhonech. Tak to vypadá, když dva týdny prší a pak máte návštěvu…
Moje oblíbená léčivka – měsíček lékařský.
Kukuřice už začínají vypadat k světu. Bohužel jich vzešlo jenom pár, tak jsem zvědavá, jestli nějaké vyrostou (prý jich pro opylení musí být velké množství).
Mezi sójou vykoukly dva saláty. Ani jsem nevěděla, že jsem je tam vysévala.
Okurky hadovky se ve skleníku mají k světu, měla jsem obavy, jestli nebudou hořké, ale nejsou. I návštěvě chutnaly. Jediné, co mě teď trápí, jsou mšice, které se ve skleníku – ale nikde jinde – zabydlely. Vrhly se na lilek a už jdou i po okurkách a papričkách. A berušky nejsou k nalezení…
Malé chilli papričky.

Další aktivitou, která nás dlouho zaměstnávala, bylo nošení dřeva. Manžel se rozhodl, že je nejvyšší čas si udělat zásoby na zimu a tak ho objednal několik velkých hromad a pak jsme je vozili v kolečkách a skládal je na hromadu a zabralo nám to dobrých několik týdnů. Dneska to konečně dodělal a jsme šťastní, že je to za námi.

Hlavní atrakci letošního léta, totiž komáry, jsem nefotila, ale máme jich tu spoustu a nejen večer, ale už ani přes den, se venku nedá vydržet. Po každém vyběhnutí na špendlíky, okurky nebo cokoli se vracím s desítkou štípanců a tak jen mažu a mažu. Prostě idylické léto na venkově!

P. S. Na úvodní fotce je vanička na cement kterou jsem proměnila v truhlík a pěstuju tam lichořeřišnici a pak roketu a další věci, kterým se tam moc růst nechce. Na vině podle mě není truhlík, nýbrž hlína – dala jsem tam neprozřetelně jílovitou z hromady u domu. Teď už je mi jasné, že se na pěstování ničeho nehodí. Alespoň nám tedy truhlík zdobí slepička, kterou můj muž hodil do košíku v OBI. Inu, když už se rozhodne něco koupit, stojí to za to.

Podobné příspěvky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *