Příběhy ze života

Moje vášně se (ne)mění

Hlavní věc, která charakterizuje multipotenciály, je neustálé střídání zájmů a vášní. U ničeho nevydrží dlouho. Už jsem psala o tom, proč si myslím, že jsem jednou z nich. Dneska ale chci sdílet svou novou myšlenku, a to, že možná přece jen i my máme pár vášní, které nám vydrží celý život a v podstatě předurčují všechny naše méně trvalé zájmy. Nejsme úplně náhodní, zdá se.

Jak jsem na to přišla? Usilovným výzkumem. A tím myslím výzkum, který nám introvertům sedí nejvíce – googlení neodborných článků ostatních lidí. Nebo odborných, pokud se tedy dá říct, že multipotencionalita může být odbornost.

Zkrátka, zajímalo mě, jak se mám jako multipotenciál (to je ale dlouhé, zkraťme to na multi nebo se dneska upíšu k smrti) živit. Obecně se doporučuje několik věcí:

1. Mít hlavní práci, která vydělává, a své ostatní zájmy pronásledovat mimo tu práci. To pro mě není proveditelné, protože nedokážu najít jedinou věc, kterou bych mohla dělat jako hlavní práci. Nemám žádnou vhodnou ehm “zaměstnaneckou odbornost”.

2. Mít více byznysů, které jsou oddělené, každý pod vlastní značkou. Což dává smysl a možná by to bylo fajn, jenomže jakým začít?

3. Mít jeden byznys, který spojuje více věcí dohromady… nějak logicky… věcí, které k sobě logicky jdou. A to mě vedlo k zamyšlení…

Co spojuje všechny věci, které ráda dělám? Jaké jsou ty mé “základní vášně”, dá-li se to tak říct?

Nějakou dobu mi trvalo, než jsem je dokázala roztřídit a pojmenovat. Začínala jsem u méně obecných názvů činností, které mě zajímaly. Možná trochu mylně jsem se soustředila na kreativitu, protože hodně věcí, co dělám, jsou vlastně tvůrčí. Popravdě to ale není tvoření a kreativita, co mě motivuje. Nejsem nadšenec do umění, nepotřebuju být originální, resp. nemám ráda upřednostňování originality před estetikou.

A tak jsem po usilovném přemýšlení a sebereflexi nakonec našla svých pár slov, která vystihují, co je pro mě v životě důležité – alespoň co se týče práce a koníčků, vztahy jsou zase jiná kategorie (a nejasnostmi v nich netrpím).

Moje vášně jsou:

Autenticita. To není vůbec nové a objevila jsem to už před lety, když jsem začala s autentickým oblékáním. Možná ještě dřív, když jsem začala hledat, kdo jsem a co ke mně skutečně patří, přestala lhát, etc. Lhaní ostatně nesnáším. Stačí se podívat na jakýkoli seriál – většina dramatu vzniká právě kvůli lžím, manželé se kvůli nim rozvádí. Stačila by jen trocha upřímnosti a vše by se řešilo snáz. Vidíte, tady ze mě moje vášeň přímo mluví. Bodem číslo jedna je tedy, aby všechno, co dělám, bylo co nejvíce autentické. A zároveň, aby to podporovalo autenticitu druhých.

Storytelling, neboli “hezky” česky vyprávění příběhů. Není to kreativita, co mě nutí vymýšlet písně nebo psát texty, je to láska k tvoření a vyprávění příběhů. Nejspíš se ve mně probudila už někdy kdysi dávno, když jsem začala s nadšením hltat staré mýty a pověsti. Přesně tyhle příběhy mi prodaly zájem o starověký Egypt. A z té lásky k příběhům pak vznikly všechny mé vlastní příběhy, všechny písničky, různé osobní články (vyprávění mého příběhu) a nejspíš z něj pramení i láska k hudbě a zpěvu. Příliš mě nebaví skladby bez zpěvu, bez textu. Potřebuju, aby písnička vyprávěla příběh a předávala mi emoce, díky kterým si ten příběh můžu prožít taky. A úplně stejně vlastně postupuju když vymýšlím písničky vlastní. Vezmu si příběh nebo emoci a tvořím kolem toho text (a melodii, to mi jde trochu hůř).

Hudba je tedy moje další vášeň, ale popravdě je to asi spíše jen součást výše zmíněného vypravování.

Krása a design jsou další vášně, které provází všechny mé tvůrčí a jiné snahy. Oblečení, zahrada, interiér mého domova, fotografie, které používám u článků, mé obrázky, můj zevnějšek… všechno by to mělo být krásné. Možná je to pro někoho povrchní, ale mě opravdu duševně ničí být obklopená nehezkými věcmi. Není to pro mě autentické, ha. Takže chci, aby všechno v mém domě bylo hezké, všechno v mé skříni bylo hezké, blog byl hezký, prostě, estetika je pro mě velmi důležitá. Manžela to až někdy štve, že zatímco on hledí na cenu, pohodlí a praktičnost, já něco pořídím, aby to bylo hezké, i když je to třeba drahé a ne úplně praktické (viz moje láska k hezkým lampám). Bod pro mě, myslím, že začíná trochu podléhat. Občas už dokonce i řekl, že něco, co jsem pořídila, je fakt krásné. A to je pokrok!

Abych to tedy shrnula, přirozeně tíhnu k činnostem, které dělají věci krásnějšími. Samozřejmě tam patří design a taky to vysvětluje moji zálibu v oblečení.

Příroda. To je vášeň, kterou mám od útlého dětství, nejspíš vrozenou. Možná se tolik neprojevuje v mé tvorbě, ale být v blízkosti přírody pro mě bylo vždycky životně důležité, chodím tam hledat klid a vyrovnanost, když už nevím, co se sebou, a naplňuje mě pěstovat věci a mít kolem sebe zvířata, i když jsou často nevděčná (jako můj protivný nemazlící králík) a je s nimi kupa práce. Kvůli své lásce k přírodě se snažím být ekologičtější, ale upřímně přiznávám, že nejsem člověk, který by byl ochotný se nějak hodně omezovat. Dělám to, co dělat můžu, aniž by mi něco hodně chybělo. Asi nehrozí, že vyměním auto za kolo nebo se stanu veganem (najíst se je pro mě boj už teď), nicméně používat látkové pytlíky místo plastových a třídit odpad je samozřejmost. Nejspíš někdy napíšu v samostatném článku, co děláme a neděláme doma ekologicky, a proč.

Měnit představy ve skutečnost. Méně vznosně řečeno – plánovat, organizovat, realizovat. To není jen moje vášeň, to je asi moje hlavní schopnost, pokud nějaké vrozené schopnosti teda mám. U nás doma jsem já ta, co všechno vymýšlí, organizuje a uskutečňuje. Ať už to byla svatba, pořízení domu, psa, vždycky jsem to já, kdo ví, co chce a jde si za tím. Muž mi s tím prostě pomáhá. Já mám plán a a analýzy a kroky vedoucí k uskutečnění, on prostě jen některé věci dělá, když s nima potřebuju pomoct. Ráda taky věci vylepšuju, mám vždycky nějakou představu, jak by to mělo být správné, dokonalé. Mám ráda ten proces, vidět, jak se moje myšlenka mění v realitu. A jakmile se v ni změní, super, čas jít dál, uskutečnit něco dalšího. Nedokážu prostě sedět s rukama v klíně (resp. nemít nějaký plán, co dál, alespoň v hlavě).

A tak se tyto moje univerzální vášně spojují ve všem, co dělám, ať už je to zařizování našeho domova (realizace + krása + autenticita a vlastně i storytelling, protože dobrý design podle mě vypráví příběh – vypráví o tom, kdo v tom domě žije, jak asi tráví čas, co má rád, etc.) nebo práce na zahradě (příroda + realizace + krása) nebo podnikání s oblečením.

Myslím, že jsou to taky vášně, které lze použít v různých odvětvích. Resp. je rozdíl, pokud někdo tvoří oblečení a myslí při tom na autenticitu, krásu a storytelling… anebo na profit, pohodlnost, univerzálnost, a tak. Stejně tak design nebo fotografie nebo psaní nebo hudba vypadají jinak, když je za nimi storytelling a když není.

Možná, že jsou to právě moje vášně, co ze mě udělalo multipotenciála. Může se zdát, že činnosti, které dělám, zdánlivě nic nespojuje, zatímco v pozadí je moje touha uskutečňovat nebo vyprávět – a to se dá dělat v různých oborech, možná snad se to musí dělat v různých oborech, protože některé příběhy nelze vyprávět jen s pomocí textu nebo barev nebo tónů. Potřebuji vyprávět všemi dostupnými způsoby. Dává to smysl? Doufám, že ano 🙂

Mně teď rozhodně mnohem víc dává smysl, proč se věnuju věcem, kterým se věnuju. A možná, jen možná, brzy zjistím i na co se v životě zaměřit, aby to mělo všechno důležité (mé vášně) a přitom to nebylo nudné a moc předvídatelné. Uvidíme.

Podobné příspěvky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *