Kdysi na farmě

Září – poslední sklizeň a plány na zimu

Blíží se nám konec měsíce a tak je čas na “fotoseriál”. A protože zářím také pomalu končí naše první zahradnická sezóna, hodilo by se ji zhodnotit a odhalit svoje plány na příští měsíce.

Nejprve tedy fotky, aneb co nám (ještě) roste:

Od konce srpna mě při každé cestě na zahradu už zdálky vítaly žluté hlavičky slunečnic a trochu níž pod nimi pak oranžové měsíčky. Dlouho to vypadalo, že žádné slunečnice nebudou, a pak se najednou mezi dýněmi vylouply a během pár týdnů dorostly do své úctyhodné velikosti.

Konečně jsme se také dočkali několik misek zralých borůvek z keře u mé květinové zahrádky. Překvapily mě také maliníky, které se před zimou rozhodly nasadit druhou várku plodů a jsou dvakrát tak větší a sladší než ty letní. Jen jich bývá zralých vždy jen několik najednou, ostatní jsou ještě malé.

Stáleplodící jahodníky se také vytasily s dalšími květy, ale popravdě už letos asi stejně žádné nesklidíme. Faktem totiž je, že naše zahrada je pěkně hladová. Resp. její obyvatelé jsou. A tak nejen, že jsme letos nesklidili jedinou košťálovinu, ale neštítí se snad žádného listí, snad jen s výjimkou cibule a dýní. Okousané jsou nejen mrkve, ale i sója a zmíněné jahodníky. Občas najdu nějaký úplně bez listí, jen se stonky.

A když jsem tak zmiňovala ty dýně, zatímco cuket a patizonů máme nad hlavu, máslové a hokkaido dýně nám daly jen skromnou úrodu. Možná je prostě všechny ty cukety udusily. Nejen to, několik zralých dýní, s jejichž sklizní jsem otálela, jsem včera našla s obřími vykousanými dírami. V podstatě je někdo vyžral. Totálně. Na dřeň. I se semínky.

Ve skleníku nám ještě pořád zrají rajčata. Okurky se, zdá se, konečně dostaly z napadení mšicemi a tvoří nové listy a květy. Lilky se tak dobře nevzpamatovaly, ale pár menších plodů nám daly. Manželovy jalapenos už červenají, venkovní papriky jsou zatím pořád ještě zelené, už to, nejspíš, nestihnou. Stejně tak jsem zvědavá, jestli stihnou dozrát kukuřice. Zatím jsou bledé.

Přilepšili jsme si i první výpravou na houby, v lese naproti domu jsme našli hlavně okousané houby, ale o týden nebo dva později jsem měla štěstí v tom našem – na pečárky lesní a holubinky olivové.

Momentálně většinu času trávíme odstraňováním náletových dřevin a křoví u domu. Chtěla jsem všechno dát dohromady do října, ale teď už je jasné, že budeme rádi, když stihneme dodělat pomyslný čtverec mezi cestičkami, na kterém teď pracujeme. Je to spousta práce a říjen se blíží. A vzhledem k současné situaci a oblibě zahradničení, nevěřím, že ještě seženu nějaké ovocné stromky později. Co jsem pochopila, bývají rychle pryč každou sezónu, natož s koro-krizí. Nicméně jsme alespoň při tom odlesňování našli několik větších keřů divoké lísky, které tam nechám.

Kromě zmíněných a vyfocených věcí jsme postupně sklízeli ještě další věci, tedy krátké mrkve (semínka mi zbyla ještě z balkónového pěstování), brambory (předchozí majitelé asi všechny loni nesklidili a tak nám jich pár vyrostlo samo od sebe, stejně tak cibule), a z nějakého důvodu žravým hlodavcům unikly dva obří saláty.

A teď k hodnocení sezóny a plánům:

Většinu věcí udělám příští rok jinak. Teď už vidím nejen, kde jsem udělala chyby a špatně věci odhadla, ale taky s čím lze počítat na našem pozemku. A to, co jsem hodně podcenila, ale taky se to špatně řeší, je hlavně ta žravost místních obyvatel. Co po deštích nesežrali slimáci, dokončili hraboši a králíci. Pro příští rok je pro mě priorita mít nejen větší a lepší skleník, do kterého nepoleze tolik plevel (problém se mšicemi, ke kterému se pak ještě dostanu, asi mají na svědomí hlavně kopřivy, jejich oblíbení hostitelé), ale hlavně cihlové vyvýšené záhony – a to počítám s výškou 70 cm a pro jistotu pletivem na dně, i přesto, že budou v podstatě na betonu.

Taky chci zkusit foot-square gardening, tj. sázení po čtvercích, už jsem o tom, myslím, psala. Pravda, v knize se píše, že tato metoda nemůže fungovat bez speciálního pěstebního média – Mel’s mix, které se skládá hlavně z kompostu a vermikulitu. Ten ale u nás není k sehnání, rozhodně ne ve velkém množství a za rozumnou cenu, takže na to musím jinak. Půjde tam klasicky kompost, větvičky a zemina na vyvýšené záhony. Uvidíme, jak to půjde. Každopádně už nechci svoji zeleninu vystavovat hladovým hlodavcům a slimákům to asi taky trochu zhorší práci. Možná zkusím dát podél okrajů i zahnutý plech.

Letos jsem neměla příliš prostoru na předpěstování sazeniček, protože v době, kdy se to dělá, jsme pořád ještě bydleli v bytě. Příští sezónu si předpěstuju košťáloviny a budu věnovat mnohem větší péči i sazeničkám paprik, které budu víc přesazovat a přihnojovat. Letos byly tak malé, že jm trvalo celou sezónu, než trochu narostly, natož nasadily květy. A co chápu, tak na záhon/do skleníku už mají jít v podstatě kvetoucí.

Mimochodem, rajčatům se opravdu venku nedaří. Chtěla jsem to vyzkoušet na vlastní pěst, abych ušetřila místo ve skleníku, ale opravdu – zatímco cherry ve skleníku rostly a plodily krásně, venkovní sejmula hniloba. Papriky byly v pohodě, jenom prostě zůstaly malé a rostly i trochu pomaleji než ty pálivé uvnitř. Nemluvě o plevelu, který je taky pěkně potrápil. Se vším, co dělám, jsem to pletí moc nestíhala. Počítám s tím, že ve vyvýšených záhonech už ho nebude tolik. Uvidíme.

Poslední neúspěch, když nepočítám melouny (u kterých jsem to tak nějak i čekala), byly pórky a cibule. Ty za celou sezónu nevyrostly skoro vůbec.

Co šlo dobře? Hrášek, mrkve, sója, slunečnice – i když těch by mohlo být víc, hádám, že spoustu semínek vyžrali místní obyvatelé ještě před vyklíčením, to samé s kukuřicí. Pak samozřejmě cukety a patizony plodily jak divé. Příští rok se poučíme a nejspíš zůstaneme jen u cuket – mají více využití – a postačí nám tak dvě rostliny. Důvod, proč jsme jich měli víc, byl ten, že to dlouho vypadalo, že většina sazeniček umře. A pak se všechny vzpamatovaly a rozrostly a v srpnu a září cuketová kalamita.

Čemu se dařilo méně bylo hokkaido a dýně máslová. Vyrostly, ale plodů moc nebylo. Příští rok jich vysadím víc a možná pomůže i to, že bude menší cuketová konkurence…

Také dobré poučení, co se týče všech teplomilných zelenin – nebýt netrpělivá. Vysadila jsem je hned po zmrzlých, i když dny byly pořád dost studené a deštivé. Takže na začátku sazenice dost strádaly a vůbec nerostly. Pak, jakmile se oteplilo, začaly navzdory očekáváním růst velmi rychle. Určitě neudělám chybu, když příště nechám sazenice víc narůst ve skleníku, než je dám ven, a počkám si opravdu až na to hezké počasí. Ze zkušenosti už totiž vím, že ten čas pak rychle doženou.

Úspěšná byla určitě i rajčata ve skleníku, ty i přes mizernou péči ve stádiu sazeniček přežily a rostly jak divé (ano, je to trochu plevel…). Okurkám se taky dařilo (když překonaly prvotní popáleniny, au) a i lilky by, myslím, byly úspěšné, nebýt té epidemie mšic, co se někdy na přelomu července a srpna zabydlela ve skleníku a napadla všechno, až na přebujelá rajčata. Příčiny vidím dvě.

Za prvé plevel neustále prorůstající do skleníku, který měl děravé stěny a žádné základy (slimákům to taky pomáhalo, samozřejmě…). Předpokládám, že tam ty mšice zavlekly kopřivy. A za druhé málo přirozených nepřátel, kteří nejspíš bydlí na naší ne moc udržované zahrádce, ale ve skleníku je pro ně moc čisto. Nikde jinde než tam totiž mšice nebyly. A vlastně ani žádní jiní škůdci a nemoci, jen ta hniloba u rajčat a slimáci a hlodavci. Takže příští rok skleník bez plevelu a dovnitř nějaký ten hmyzí domeček.

Konečně, plánuji přidat brambory – letos jsem to nechtěla přehánět a kupovali jsme v obchodě, ale pár jich vyrostlo zcela neplánovaně, tak proč to nezkusit. Možná i batáty, pokud seženu. Šla bych i do česneku, ale ten se sází už na podzim a zatím nemám vyvýšené záhony hotové. Budu se jim věnovat hlavně přes zimu a brzké jaro.

Musím se přiznat, že moje jarní plány byly hodně mimo realitu, očekávala jsem, že letos nejen vysadím všechny stromky a keře, vypěstuju spoustu zeleniny, uchovám ji na zimu a k tomu pořídím slepice a vyměním podlahu a… zkrátka, bylo toho hodně. Museli jsme řešit věci, se kterými jsme nepočítali – např. zbořeniště za domem, vytápění, … A dlouho jsem čekala na podzim, abychom začali s kácením, i když to asi úplně nutné nebylo. Nemluvě o tom, že jen samotné chystání záhonů mi zabralo skoro půlku sezóny a ještě jsem si přibrala květinový záhon. Jo a taky jsem vůbec nečekala, jak šílené to bude s trávou! Ta teda roste!

Teď už mám, doufám, trochu realističtější pojetí všeho. Ne, sranda, nemám. Takže příští rok už určitě dokácíme a dosázíme všechny ty stromy, možná i keře, možná i uděláme cestičky, … to už přeháním. Ráda bych tady měla slepice a ovce a všechno hotové, ale nejspíš se to nestane. Takže rozumnější plán: budeme se soustředit na kácení (divokých) a vysazování (ovocných a jinak jedlých/užitečných) stromů, stavbu skleníku a vyvýšených záhonů, slepičky, fasádu a vytápění. Než uděláme fasádu, musíme zbourat dílnu a dvě přilehlé přístavby, které nemají řádnou střechu a je v nich strašná vlhkost. Už jen tohle nám s přehledem může zabrat celý rok. A jestli k tomu stihneme to všechno ostatní a třeba domek na nářadí, začít s terasou, apod., bude to zázrak.

P. S. Bylo by skvělé další sezónu vypěstovat dost nejen na jídlo, ale i na uskladnění a zavařování (což se teprve musím naučit, další úkol!). Chci ale vidět, kde vezmu čas ještě na to. Jo, jeden se tu nenudí.

Podobné příspěvky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *