Příběhy ze života

MBTI, aneb jak jsem se hledala a našla

Už je to měsíc, co jsem opustila svoji “farmu” a vrátila se s pejskem do Brna. Trochu jsem si vybavila svoje pronajaté 1+1, marně si hledala práci a nakonec se přihlásila na floristický kurz. Teď jen doufám, že se do konce měsíce zase uvolní opatření a kurz bude. Nevím o jiném zaměstnání, které bych snad mohla a chtěla dělat.

Zatím se zase trochu věnuji svému druhému webu o autentickém oblékání, čtu knihy a zvažuji, že zkusím podnikat znovu a lépe. A taky, že na tenhle blog úplně nezanevřu, jen už se nebude tolik točit kolem zahrady a domu (který nemám) a bude víc o jiných věcech, jako je seberozvoj a kreativita a design a zdravé stravování a takové ty další věci, co jsou pro mě aktuální. Bohémský život!

O rozvodu jsem psala ještě jednou na svém druhém webu, protože jsem chtěla sdílet, co jsem se o sobě dozvěděla a jak mi to pomohlo být víc sebou. Jinak už o tom nijak extra psát neplánuju, téma se vyčerpalo. O čem ale chci psát je MBTI typologie, která mě zajímá dlouhé roky, a přesto jsem svůj skutečný typ objevila až teď.

Pokud jste o MBTI nikdy neslyšeli, tak vám asi tenhle článek moc nedá, je už takový pro pokročilejší. Samozřejmě si můžete vygooglit, o co se jedná, a pak se vrátit. Shrnu jen to základní – je to typologie osobnosti, která má 16 typů, typy jsou označovány kombinací čtyř písmen, první je vždy I nebo E (introvert, extrovert), druhé N nebo S (intuice nebo smysly), třetí F nebo T (cítění, myšlení) a čtvrté J nebo P (posuzování nebo vnímání).

Když se člověk začne o MBTI zajímat, ta písmenka strašně svádí ke zjednodušování. Ve skutečnosti to není tak jednoduché, že když je někdo introvert, řídí se převážně intuicí, rozhoduje se podle srdce a všechno plánuje, určitě je INFJ. Jádrem typů nejsou ta samostatná písmenka, ale funkce. Každý typ má čtyři určité funkce v určitém pořadí a právě ty funkce, ne samotná písmena, člověka popisují. Resp. popisují, jak ten člověk vnímá svět.

Složité? Ano, může to tak vypadat. Nejen vypadat. Podstatné je, že aby se člověk správně určil, potřebuje mít o oné typologii trochu větší přehled a potřebuje jít dál “za písmenka” k funkcím a zvážit, jaké funkce používá zrovna on nejčastěji. Pro zmiňovaný typ INFJ to jsou introvertní intuice, extrovertní cítění, introvertní myšlení a extrovertní… jak přeložit sensing? Jako vnímání jsem přeložila perceiving, jako cítění feeling… máme v češtině na tyhle věci málo slov. Prostě sensing. Kdykoli tohle slovo uvidíte, znamená to vnímání smysly, tj. jde o reálný svět, o to, co lze vidět, slyšet, apod.

Než se vrhnu na psaní o svém vlastním hledání, hodilo by se zmínit, že tahle typologie má ve vědeckém světě spíše odpůrce, není to uznávaná psychologická teorie a odborníci na ni koukají spatra. Proč to tak je? Mám to přímo od zdroje (profesor na psychologii…). Teorie není uznávaná, protože ty testy – diagnostické testy – nejsou dobré. Jednoduše řečeno, stává se, že stejnému člověku to vychází pokaždé jinak. Proto bych jakýkoli test na internetu brala s rezervou. Aby vyšel nějak rozumně, vyžaduje to se dobře znát, nemít předsudky, být upřímný a ještě ideálně nevědět, na co se ten test ptá. A to někdo, kdo té typologii trochu rozumí, pozná a odpoví podle toho, co si myslí, že je, ne podle pravdy. Testy nebrat!

Ale typologie samotná je podle mě dobrá. Není to odborný názor, je to můj názor. Každý si to může vyzkoušet a zvážit podle svého, nikomu nic nenutím. Nicméně narozdíl od big 5, která o člověku neřekne vůbec nic, tohle alespoň člověka tak nějak trefně popíše.

Když jsem kdysi MBTI našla, samozřejmě jsem to udělala stejně, jako každý začátečník zmíněný výše, a starala se jen o to, co znamenají ta písmenka a jak je onen typ popsán. Jelikož jsem jasný introvert, žiju ve své hlavě a ne v reálném světě a všechno plánuju a mám ve věcech pořádek, určila jsem se jako INFJ. Nebyla jsem si jistá, jestli se řídím hlavou nebo srdcem, ale popis INTJ mi neseděl, takže vyřešeno. Snadné, bezva! A tak jsem na svůj tehdejší blog psala, že jsem INFJ, hodně dlouho jsem tomu věřila a nijak nepochybovala. Vtipné je, že mě to dost ovlivňovalo v tom, jak jsem se viděla a co jsem si o sobě myslela.

Znala jsem ty funkce a jak se projevují, takže jsem byla hrdá na svou skvělou intuici a myslela si, že mi záleží na lidech a snažím se je dělat šťastnými, protože extrovertní cítění chce harmonii… a vydrželo mi to hodně dlouho, až do doby, než jsem tuhle typologii představila manželovi a začali jsme hledat jeho typ a porovnávat se mezi sebou. Minimálně bylo jasné, že jsme každý jiný typ, neviděli jsme svět úplně stejně. A tak jsem znova procházela ty typy a funkce a… začala jsem o svém typu pochybovat.

Z nás dvou jsem to byla já, kdo neměl problém říkat svou pravdu, bez ohledu na to, jestli se lidem líbí. Já uměla mluvit o svých pocitech a bylo pro mě důležité se v sobě vyznat a být sebou. Měla jsem svoje zásady, které vycházely ze mě, ne z toho, co si lidi myslí. On tak sdílný nebyl a vždycky se spíš přizpůsoboval, zatímco já musela mít všechno po svém. A extrovertní cítění, typické pro INFJ, je přesně o tom, co si myslí ostatní a co cítí a o zachování harmonie na úkor sebe. Bylo na čase si přiznat, že na úkor sebe harmonii zachovávat nebudu ani za nic. Znamenalo to, že nemám Fe (ext. cítění), ale Fi (int. cítění), tímpádem že jsem jiný typ. Typ, který má Fi.

Byla jsem si jistá, že ten začátek mám správně, že určitě jedu na intuici a jsem introvert. Co teda může být jinak? INTJ, INFP? No rozhodně nejsem P, protože to jsou chaotičtí lidi a já jsem přece tak plánující! Tudíž jsem se asi sekla v tom F. Tak budu INTJ, ten má Fi taky, jako třetí, asi ho mám prostě víc rozvinuté. Okej…

Tak jsem se rychle dostala do role té rozumné, přece jen, vždycky jsem se snažila být rozumná a všechno dělat rozumně a těžce si vyčítala, když jsem dělala věci, které byly… no, nerozumné. Hlavní funkce pro INTJ je Ni (int. intuice stejně jako u INFJ), které se zaobírá budoucností a plány, většinou mají jasný cíl a vidinu jedné cesty, jak bude vypadat budoucnost (tady je vidět to J). Druhé je Te, totiž taková ta logika, organizace vnějšího světa, prostě management. A mě vždycky bavily budovatelské strategie a měla jsem i přesné plány jak bude moje farma vypadat a jak toho dosáhnu. Super, tak jsem se našla, jsem rozumná, hurá!

Chyba lávky. Jedna věc je očividná. INFP jsem nikdy nezvažovala. Vyšlo mi i v tom testu, ale to jsem se tomu zasmála, já a chaotická, blbost! A co si budem povídat, INFP má pověst ufňukaného, depresivního člověka, který není k ničemu a v ničem dobrý, snad jen k tvorbě nějakého ufňukaného umění a to rozhodně nebylo něco, co bych chtěla být. Taky se všude píše, jak jsou posedlí tím být originální a speciální a proto se určují jako INFJ, které je údajně nejvzácnější. Přece nejsem takový hipster… ani žádný bohém… jo, dělám si co chci a na co se zrovna cítím, ano, záleží mi na přírodě a lásce a svobodě, ale sakra, nesnáším cestování a nebojuju za mír, takže nejsem žádný hipík.

Samozřejmě, jakmile se mi sesypal svět a došla jsem do bodu, kdy jsem byla konečně ochotná si přiznat, jaká doopravdy jsem, bez ohledu na to, jestli mě pak ještě někdo bude mít rád, no, došlo mi, že INFP byla správná odpověď celou dobu. Že Fi je moje první a nejsilnější funkce. Samozřejmě, upřímnost a autenticita jsou moje hlavní hodnoty. Že jsem snílek. Že sice plánuju, ale unavuje mě to (Te je u INFP čtvrtá funkce).

Moje budoucnost nikdy neměla jednu jasnou cestu, protože neustále střídám a měním zájmy a plány a zajímá mě strašná spousta věcí (Ne je druhá funkce pro INFP, je to v podstatě otevřenost různým myšlenkám a zabývá se tím, co by mohlo být, co všechno by mohlo být, ne jedním pravděpodobným scénářem… snílkovství no). Ano, jsem emocionální. Ano, nepřetvařuju se, aby byla harmonie, ale taky v lidech vždycky zkouším hledat to dobré a když někoho mám ráda, dostane mnohem víc šancí, než si zaslouží. Věřím, že každý má právo být svobodný a sebou a že každý může růst a být lepším člověkem. Jenom si musím konečně zapsat za uši, že růst musí lidi sami a já si mám hledět svého a ne je “zachraňovat” v naději, že pak budou schopní mě mít taky rádi a přestanou mi ubližovat. Je to marný.

A i když mě to sere, moje upřímnost, tvořivost, pochopení, idealismus a propojování různých oblastí a myšlenek jsou moje silné stránky, ne logika a plánování. Nejsou to žádné úžasné silné stránky, nic, co by dnešní společnost extrémně oceňovala, ale jsou to jediné, co mám, tak si jich holt budu muset vážit a používat je. A už se nesnažit dělat věci, na které vůbec nejsem stavěná. Jako třeba sepisovat podrobný podnikatelský plán nebo obecně… mít detailní plán na všechno.

Podobné příspěvky

5 Comments

  1. Já se o to zajímám už nějakých 10 let a taky jsem INFP. Taky jsem někdy váhala právě mezi těmito dvěma typy, ale pak jsem zjistila, že rozhodně používám Fi a ne Fe, takže to je jasné.

    1. To je super, že ses taky našla! 🙂

  2. Pěkně napsané. Já jsem se hledala docela dlouho (několik měsíců). Zkoumala jsem, které jednotlivá písmenka na mě hodí (nečetla si o těch typech) a chvíli to trvalo se poznat, několikrát jsem to měnila, až jsem se zařadila do INFJ. Po přečtení jsem byla spokojená, že se to na mě rozhodně hodí. Ale také jsem si všimla, že se tam řadí hodně lidí, protože to “zní dobře”, tak nad tím občas přemýšlím, jestli je to opravdu můj typ. 😀 Ale zřejmě ano. 🙂 Jsem si jistá převládající introverzí (I) a cítění (F). Trochu mám problém pochopit, jak funguje N a hl. S. 😀 J a P mám hodně nerozhodné, podle sebe i testů. 😀

    1. Jak říkám, nejlepší je na to jít přes funkce a ne ta “písmenka” 🙂 Každá ta funkce je buď introvertní nebo extrovertní a vůbec to není třeba tak, že introvert má ty funkce introvertní, každý má po dvou I a po dvou E. Písmenka ti nic neřeknou o tvojí povaze, udávají hlavně jaké funkce a v jakém pořadí budeš mít. Introverti mají nejsilnější funkci introvertní, extroverti naopak. A to P nebo J na konci pouze říká, jestli první funkce bude F/T nebo S/N. Lidi s rozdílem jednoho písmenka můžou být úplně jiní. Jako INFP mám úplně opačné funkce než INFJ. Co mají oni extrovertní, já mám introvertní. INFP = Fi – Ne – Si – Te. INFJ naopak Ni – Fe – Ti – Se. Pro představu, další rozdíl jednoho písmenka, INTJ = Ni – Te – Fi – Se. Od INFJ se liší jen prostřední dvojicí a ta říká, že jeden hledí na city ostatních a svou vnitřní logiku a ten druhý na to, co dává smysl ve vnějším světě a na svoje vnitřní pocity. Nedá se vůbec říct, že F typ nepoužívá logiku a T typ nepoužívá city. Jde jen o to, co má pro ně o něco větší váhu. Asi jsem ti v tom teď udělala ještě větší zmatek. Možná bych měla o těch funkcích napsat článek a pořádně vysvětlit, jak se správně určit 😀 I když ono by to možná vydalo i na knihu.

      1. Nn, neudělala, naopak. Ale je to fakt docela složitá a propracovaná typologie. Článek by určitě byl fajn, ale jak píšeš, je toho hodně. 😀 Přes ty funkce jsem se také dívala, ale i tam se zařadit teda není jen tak. 😀 Relativně jistá jsem si pouze Ti , pak asi Fe. Zbylé dvě jsou nejtěžší, ale asi Se, a tím pádem by bylo Ni. A byla bych opět u INFJ. No nejlepší bude po přečtení si o těch funkcí, to teď sledovat ve skutečnosti a uvidím. 🙂 Děkuji za inspiraci a přeji ať se ti daří. 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *